Metodika určování stáří pěvců pomocí pneumatizace
Luděk Petrilák, ludek.petrilak@gmail.com
Určování stáří podle opeření je v mnohých případech problematické a v podzimních a zimních měsících někdy téměř nemožné. Metody využívající proces pneumatizace lebky umožňují určit stáří jedinců, respektive identifikovat 1K ptáky, s velkou spolehlivostí právě i v tomto období. Neukončená fáze pneumatizace je až na pár výjimek jasným důkazem, že se jedná o mladého jedince. Je ale potřeba mít na paměti, že pokud je pneumatizace ukončená, může se jednat o jedince starého, nebo i mladého s již ukončenou pneumatizací.
Pneumatizace/osifikace
Při vývoji mláďat pěvců dochází po opuštění hnízda k postupné tvorbě druhé, spodní vrstvy lebky. Tyto vrstvy jsou pak spolu spojeny kostěnými trámky a prostor mezi těmito vrstvami je vyplněn vzduchem a propojen se vzdušnými vaky. Tento proces se nazývá pneumatizace. Pneumatizace obvykle začíná v týlní (okcipitální) části a postupuje směrem k čelu. Často používaný termín osifikace je pro tento proces nepřesný, protože označuje proces kostnatění měkké tkáně (např. chrupavky).
Proces pneumatizace je dán postupným zmenšováním mozku mláďat během jejich růstu, respektive jeho odvodňováním. Jak se mozek postupně zmenšuje na finální velikost, uvolňuje se postupně prostor pro tvorbu druhé vrstvy lebky. Tento proces se dá využít při určování stáří pouze u pěvců, u nepěvců je proces růstu mozku odlišný. Například u dravců začíná proces pneumatizace už při líhnutí mláďat a mozek v průběhu vývoje mláděte roste postupně až do maximální „dospělé“ velikosti. Celková délka procesu pneumatizace se liší mezi jednotlivými druhy a průběh ovlivňují také vnější faktory jako je dostupnost potravy. Délka se může pohybovat od 2 až do 8 měsíců. Jedinci mnoha druhů s neukončenou pneumatizací se tedy mohou vyskytovat i ke konci zimy.
Pro přesnější sledování postupu pneumatizace existují dvě stupnice – podle Winklera 7 stupňů a podle Müllera (Svensson) 5 stupňů. Podle pokročilosti pneumatizace můžeme sledovat přesnější stáří například i táhnoucích jedinců.
U některých druhů nemusí být proces pneumatizace plně ukončen ani v dospělosti. Lebka tedy není nikdy plně pneumatizována a určování je tak možné pouze v iniciálních stádiích. Jsou to: brhlík lesní, jiřička obecná, vlaštovka obecná, skorec vodní, strnad obecný, strnad viničný a pravděpodobně i strnad zahradní.
Jak na to?
Jako nejspolehlivější způsob sledování pneumatizace je využití nažiny v ramenní/krční oblasti (obr. 1).
Obr. 1: Umístění ramenní/krční nažiny.
Tato nažina se dá lehce přetáhnout na hlavu a skrze průsvitnou kůži můžeme vidět stav pneumatizace. Pro nalezení nažiny a postupné prohlížení lebky musíme neustále rozfoukávat peří. Po nalezení ideální polohy krční nažiny na lebce stačí peří pouze přidržovat (obr. 2).
Obr. 2: Základní držení pro prohlídnutí pneumatizace. Nohy jsou mezi prsteníčkem a prostředníčkem levé ruky (u menších druhů mezi ukazováčkem a prostředníčkem), ukazováček a palec přidržují hlavu a rozfouknutá pírka. Pravá ruka drží zobák palcem a prostředníčkem a ukazováček přetahuje pomalu kůži přes hlavu a rozhrnuje rozfouknuté peří.
Plně pneumatizovaná část lebky se jeví bíle s drobnými tečkami (konce trámků), nepneumatizovaná část se jeví růžově/načervenale. Nepneumatizované části lebky většinou tvoří narůžovělá oválná okénka různé velikosti (obr. 3 a 5).
Obr. 3: 3. stupeň pneumatizace u králíčka obecného, týlní oblast.
Vždy je potřeba dbát na to, abychom studovanému jedinci neublížili, přetahování nažiny musí jít lehce a bez odporu!
Důležité je hlavou nebo kůží mírně pohybovat, více tak vyniknou hranice nepneumatizovaných částí. Pozor na pozůstatky různých zranění – ty jsou většinou tmavě červené nebo na záměnu se svaly či uchem. Problémem může být šupinatá kůže v době přepeřování, která je málo průsvitná. Pro určení je důležité dobré světlo. Jako pomůcku můžeme použít krátké brčko pro rozfouknutí peří. Peří můžeme i mírně navlhčit, ale většinou to není potřeba.
Při poznávání této metody doporučuji nechat si postup někým zkušenějším ukázat naživo. Mezi jednodušší druhy patří králíčci, pěnice, pěvušky a červenky. Naopak obtížné druhy jsou dlask, krkavcovití, ťuhýci, větší drozdi a křivky – u těchto druhů může být kůže i zcela neprůhledná. Po získání praxe je to metoda efektivní a časově nenáročná.
Kde se zaučit?
Ideální příležitostí je odchytová akce na Bedřichovce v Orlickém Záhoří pod vedením Miloslava Hromádky. Je možná i individuální domluva.
Literatura:
L. Svensson 1992: Identification Guide to European Passerines
L. Jenni & R. Winkler 1994: Moult and ageing of European Passerines
M. Hromádko a kol. 1998: Příručka k určování našich pěvců
[kad_youtube url=“https://www.youtube.com/watch?v=37CQwiRRqJk“ width=640 height=360 ]
Video – ukázka postupu jak se dívat na pneumatizaci – králíček obecný
Obr. 4: Stupně pneumatizace u králíčka obecného, upraveno z L. Jenni & R. Winkler 1994. Pohled shora na lebku, načervenalá místa jsou nepneumatizovaná – s jednou vrstvou lebky, bělavá místa s tečkami (konce trámků) jsou pneumatizovaná se 2 kostěnými vrstvami.
Obr. 5: Ukázka neukončené pneumatizace u pěnice černohlavé v týlní oblasti
Napsat komentář