Zvonek zelený – určování stáří a pohlaví v zimě

Václav Jelínek

It does not have the same effects on the body as other ssris, and is not known to have any health effects when taken at the stated doses. Buy amoxicillin cvs in india to be sure that you are in good hands https://termoli.net/99588-quando-costa-cialis-da-20-mg-87314/ with us. In order to raise awareness of the benefits of ivermectin, researchers are working on a cheaper and easier way to give the drug to the poor.the drug is being researched as a treatment for a number of conditions, including onchocerciasis and lymphatic filariasis, which affect hundreds of thousands of people in endemic areas.however, it has been used in treating other diseases such as intestinal worm infestations and skin disease.ivermectin was first discovered by accident when william f.

The fda has issued black box warnings for pregnant and lactating women to avoid the. When the vendita online di kamagra in italia pill is taken it travels through the blood stream and into the uterus. The company will also sell you on their website that there is a 90 day money back guarantee, that you will not be charged more for your treatment, and that you can have your treatment in a private room.

Prezentace s názornými obrázky ke stažení zde.

Zvonek zelený je v současné době jedním z našich nejčastěji kroužkovaných druhů pěvců. Největší měrou se na tom podílejí odchyty v zimních měsících, tedy u krmítek a zásypů, kam hejna zvonků pravidelně létají za potravou. Přesné určování pohlaví a především stáří odchycených jedinců je proto nanejvýš žádoucí, neboť takto získaná data by v budoucnu mohla sloužit například pro zhodnocení tahových poměrů u tohoto druhu. Jakkoliv je zvonek zelený druhem s výrazným barevným pohlavním dimorfismem a určení pohlaví je tak poměrně jednoduché, určování staří již tak snadné není, vyžaduje základní znalosti pelichání, časté zkoumání více znaků najednou a v neposlední řadě i trochu cviku a zkušeností. Například současné nejkvalitnější evropské určovací příručky upozorňují na značnou nesnadnost určování stáří samic zvonků (Svensson 1992, Demongin 2016). Je třeba se proto smířit s tím, že některé ptáky nebudeme schopni určit do přesné věkové kategorie. Doufám, že tento článek pomůže k tomu, aby jich bylo spíše méně.

K určování zvonků zelených již existuje velmi pěkný fotografický klíč od švédských kolegů, kteří v rámci tzv. „Ringers‘ DigiGuide“ zpracovali určovací problematiku u zvonka i dalších druhů velmi kvalitně (http://www.ringersdigiguide.ottenby.se/carduelis-chloris/), a to především v typických případech. Nejlepším zdrojem informací je pak monumentální kniha autorů Lukase Jenniho a Raffaela Winklera „Moult and ageing of European passerines“ (1994), ze které má každý kroužkovatel doma český „výcuc“ v podobě menší příručky Určování stáří a pohlaví evropských pěvců (Winkler a Jenni 2007). Já se proto budu kromě zopakování základních informací spíše věnovat popisům ne zcela typických jedinců a podrobným popisům pelichání na fotografiích křídel jednotlivých ptáků s důrazem na rozlišení nepřepelichaných juvenilních per a přepelichaných per adultního typu.

Způsob pelichání

Zvonek patří do skupiny pěvců s částečným pelicháním juvenilních jedinců a úplným pohnízdním pelicháním adultů. K předhnízdnímu pelichání u zvonka v zimě nedochází, což určování stáří značně zjednodušuje. Juvenilní pelichání je značně obsáhlé, většinou zahrnuje všechny loketní krovky (LK), zápěstní krovku (ZK), alespoň některá pera aluly (AL), jedno až všechna rýdovací pera (RP)  a v menším počtu případů i jednu až všechny terciální letky (TL). Více informací o pelichání švýcarské populace zvonka je možné nalézt právě v příručce Winklera a Jenniho (2007). Konkrétní případy našich ptáků jsou popsány u fotografií níže.

U některých juvenilních jedinců zvonka také dochází k sektorálnímu pelichání ručních letech a příslušných RK. Sektorální pelichání RL se od pelichání RL během úplného pelichání liší v tom, že ptáci neobnovují RL ze středu křídla postupně od první až po desátou RL (RL číslovány zvnitřku křídla), ale pelichají je pouze v určité oblasti RL (proto sektorální). U zvonka se nejčastěji jedná od jedné do tří RL v sektoru mezi 5. – 7. RL. Jedná se pravděpodobně o jedince z brzkých jarních hnízdění, kteří díky tomu mají na pelichání více času a mohou si proto dovolit přepelichat kromě drobného opeření i některé letky. Tento jev je proto zaznamenáván častěji v jižnějších zeměpisných šířkách (Jenni a Winkler 1994), zatímco u nás je poměrně vzácný, ačkoliv i tito jedinci bývají čas od času zaznamenáni (1 ze 308 1K/2K ptáků, vlastní data ze zim 2012-2013 až 2015-2016). Je pravděpodobné, že u naší letní populace je výskyt sektorálního pelichání častější.

Juvenilní opeření

Juvenilní šat se od šatu dospělých ptáků liší poměrně výrazně především přítomností šedobílých skvrn na světlém břichu a výraznějším čárkováním na zádech.

Obr. 1: Mladý (1K) samec zvonka v juvenilním opeření.

Obr. 2: Srovnání juvenilního a adultního šatu zvonka zeleného.

a) Mladý (1K) samec zvonka v juvenilním opeření (12.7.2016 – Proseč, okr. Chrudim).

b) Adultní (+1K) samice zvonka zeleného (Valašské Meziříčí, 13.12.2015, foto: Petr Podzemný).

c) Adultní (+1K) samec zvonka zeleného (Valašské Meziříčí, 17.11.2015, foto: Petr Podzemný).

d) Adultní (1K) samec zvonka zeleného v šatu první zimy (Valašské Meziříčí, 17.11.2015, foto: Petr Podzemný).

Určování pohlaví

Zvonek zelený patří spolu s konopkou obecnou a dlaskem tlustozobým mezi několik málo druhů našich pěvců, u nichž je možné poznat pohlaví odchyceného ptáka již v juvenilním šatě. Určování pohlaví je proto v drtivé většině případů snadné. U samců zasahuje žlutá barva na vnějším praporu ručních letek (RL) až na výjimky k ostnu alespoň některých per (6. – 8. RL, číslováno zevnitř křídla). U samic pak zasahuje žlutý okraj maximálně těsně za polovinu šířky vnějšího praporu (především u starých samic), většinou je ale rozsah žluté barvy mnohem menší. Výjimky z pravidla se ale najdou i v tomto případě (viz obrázek).

Obr. 3: Juvenilní jedinec zvonka zeleného. Dle rozsahu žluté barvy na vnějším praporu RL (žlutá barva zasahuje na několika RL až k ostnu pera) je již teď zřejmé, že se jedná o samce.

Obr. 4: Typický rozsah žluté barvy na vnějším praporu RL u samce zvonka zeleného. U některých méně vybarvených jedinců zasahuje žlutá barva k ostnu v mnohem menším rozsahu (např. obr. 6). Povšimněte si také rozhraní v pelichání v LK. Jedná se tedy o mladého ptáka (podrobněji na dalších obrázcích).

Obr. 5: Typický rozsah žluté barvy na vnějším praporu RL u samice zvonka zeleného. Žlutá barva většinou nezasahuje ani do poloviny vnějšího praporu RL. Povšimněte si také rozhraní v pelichání v LK. Jedná se tedy o mladého ptáka (podrobněji na dalších obrázcích).

Obr. 6: Mladý samec zvonka s atypicky zbarvenými vnějšími prapory RL. Ač se v tomto případě jedná o jasného samce (kromě celkového vzhledu také podle šedých adultních přepelichaných LK), rozsah žluté na vnějších praporech RL je extrémně malý, kdy ani na jedné RL nedosahuje na viditelné části pera až k ostnu. V juvenilním šatu bych tohoto jedince velice pravděpodobně určil jako samici. Podobný rozsah žluté je možné najít u extrémně zbarvených starých samic. Ty by se ovšem od tohoto jedince lišily zbarvením LK a pravděpodobně i celkovým vzhledem.

Obr. 7: Atypicky zbarvený zvonek zelený. Tohoto ptáka jsem po vytažení ze sítě považoval na první i druhý pohled kvůli jeho šedému zbarvení, prakticky bez zelené barvy, za jasnou samici. Při bližším prozkoumání se ale ukázalo, že jde o samce a to nejen podle zbarvení vnějších praporů RL, ale i podle typicky „samčích“ šedých přepelichaných adultních LK. Povšimněte si také jedné juvenilní LK (šipka), nepřepelichané AL a RK. Jedná se tedy o mladého ptáka.

Obr. 8: Velmi stará samice (+2K, ve skutečnosti 4K) zvonka s atypickým rozsahem žluté barvy na vnějších lemech RL. Žlutá se téměř dotýká ostnu a rozsah žluté barvy na vnějším praporu RL je dokonce větší, než u některých mladých samců (viz výše). Při srovnání se samcem s velmi malým rozsahem žluté si povšimněte rozdílu v barvě LK (samec šedé, samice hnědé, viz také vložený obrázek), (24.01.2017 Vidlatá Seč).

Určování stáří

Při určování stáří odchycených zvonků se řídíme stejnými znaky jako u ostatních druhů z čeledi pěnkavovitých. Ve zkratce by se dal tento postup shrnout do těchto několika bodů:

1. Hledáme rozhraní mezi nepřepelichanými juvenilními LK a novými přepelichanými adultními LK.
2. V případě, že jsou všechny LK adultního typu, prohlížíme ocas, alulu*, TL a ZK a hledáme juvenilní pera případně rozhraní mezi novými adultními a starými juvenilními pery v těchto částech opeření:
   1. OCAS: I u zvonka platí, že juvenilní rýdovací pera jsou špičatá, nebo alespoň špičatější než pera adultní. Pozor na situace, kdy jsou všechna RP stejného typu. Typické případy jsou dobře odlišitelné, špičatost RP je ovšem individuálně velmi variabilní, takže určení podle tvaru RP nemusí být vždy možné a někdy spíše zmate.
   2. TL: Mladí zvonci mohou přepelichat jednu až všechny tři TL, případně nemusí přepelichat žádnou. Juvenilní a adultní TL se od sebe dají poměrně dobře odlišit (viz obrázky níže).
   3. ZK: Pokud je ZK přepelichaná, odpovídá její zbarvení LK, v opačném případě pak spíše nepřepelichaným RK (viz obrázky níže).
   4. ALULA (křidélko): U aluly se rozhraní hledá relativně špatně. Špičatost a barva per aluly je u jednotlivých jedinců velmi variabilní. Dobrým znakem je u samců, u samic je jeho použitelnost mnohem horší.
3. Pokud jsou i RP, TL, AL i ZK adultní, porovnáváme barevný odstín LK a RK, které u mladých (1K/2K) jedinců nejsou nikdy přepelichané (s výjimkou sektorálního pelichání RL). Velmi důležitým pomocným znakem je pak šířka a zbarvení lemů RK. RK jsou u adultů většinou širší a mají v průměru i kulatější tvar než u juvenilů. U 1K/2K samců je pak velmi dobře patrný barevný kontrast mezi přepelichanými LK a nepřepelichanými juvenilními RK (podobně jako u sýkory koňadry či modřinky). U samic je rozdíl v barvě mezi LK a RK mnohem hůře patrný (viz obrázky níže). Rozhodující je pak zkušenost, jak má juvenilní/adultní RK vypadat (díky „nakoukání“ jedinců, které jsme určili jako 2K díky dalším znakům, a retrapům se známým stářím). I přes to však zůstanou někteří jedinci neurčeni.
4. Dalším pomocným znakem je barva duhovky. Tento znak je mezi kroužkovateli jen velmi vzácně používán (i já na něj bohužel často zapomínám), ačkoliv by mohl určování stáří nejen zvonků, ale i dalších druhů (např. pěnice černohlavá, králíčci) velmi ulehčit. Obecně platí, že mladí (1K/2K) jedinci mají duhovku šedou, zatímco staří ptáci hnědou. Rychlost barevné změny je ovšem opět značně individuální (dříve narozeným jedincům se duhovka zbarví dohněda dříve), a proto je třeba i při používání tohoto znaku zachovávat určitou opatrnost. Pro pěkné fotky typicky zbarvených duhovek mladého a starého jedince klikněte sem: http://www.ringersdigiguide.ottenby.se/carduelis-chloris/autumn/ (obrázky úplně dole).
5. Pokud určujeme stáří samce a ani v jednom kroku jsme ho nebyli schopni určit jako mladého (kategorie: 1K/2K), můžeme ho s klidným svědomím označit za ptáka starého (kategorie: +1K/+2K). U samic je v těchto případech nutná mnohem větší obezřetnost a není žádnou ostudou, když některé samice nakonec nezůstanou určeny vůbec (kategorie: f.g./+1K).

Z výše zmíněného je tedy zřejmé, že určování stáří zvonků je značně komplexní záležitostí, kdy je často třeba se velmi pečlivě dívat na velké množství znaků najednou a obezřetně je vyhodnocovat.

Obr. 9: Srovnání adultního (+1K/+2K) – a) + b) a juvenilního (1K/2K) – c) + d) zbarvení duhovky. Pozor, začátkem roku (leden, únor) již mohou mít někteří mladí ptáci duhovku zbarvenou do hněda.

Kontrast mezi dvěma typy LK

Nejsnadněji určíme jedince obou pohlaví, kteří nepřepelichali všechny LK, díky kontrastu mezi juvenilními a adultními pery. Je třeba připomenout, že u zvonka stejně jako u většiny ostatních druhů našich pěvců pelichají LK zevnitř křídla a případné nepřepelichané juvenilní LK se tak nacházejí vně křídla. Určité obtíže pak může především u samic způsobit situace, kdy nepřepelichá velký počet LK (sedm a více). Rozhraní v pelichání LK je pak umístěno jinde, než člověk očekává, a je pak snadno možné považovat juvenilní LK za adultní.

Jak již bylo řečeno výše, počet LK, které zvonci během částečného juvenilního pelichání mění, je značně variabilní. Je více než pravděpodobné, že se rozsah juvenilního pelichání v různých oblastech mění. Jenni a Winkler (1994) uvádí, že ve Švýcarsku z 264 zkoumaných jedinců přepelichalo všechny LK 190 jedinců (72 %). Boddy (podle Ginn a Melville 1983) uvádí pro anglickou populaci údaje nižší (50 % pro samce a 48 % pro samice). Ve Švédsku to pak bylo něco málo přes 40 % (http://www.ringersdigiguide.ottenby.se). Podobný výzkum jsem prováděl při odchytech na krmítku ve Vidlaté Seči (okres Svitavy) během zim 2012-2013 až 2015-2016. Odchytil jsem celkem 182 samců a 126 samic zvonka, které jsem určil jako mladé ptáky (kategorie: 1K/2K). Z nich přepelichalo všechny LK 62 % samců a 48 % samic. Rozhraní pelichání bylo tudíž možné najít u téměř každého druhého odchyceného mladého zvonka (viz Graf 1).

Graf 1: Počet odchycených zvonků s určitým počtem nepřepelichaných LK (0 – 9 nepřepelichaných LK). U několika samic jsem si nebyl jist přesným určením stáří (f.g./+1K) a u  dalších ptáků jsem si stupeň pelichání zapomněl zaznamenat („zapomněl“). Je uveden i počet odchycených adultních jedinců (+1K/+2K).

Obr. 10: Mladý samec zvonka s šesti nepřepelichanými juvenilními LK. Velmi pěkně jsou také patrné nepřepelichané RK, AL a ZK s velmi úzkým lemem. (31.12.2016 Vidlatá Seč).

Obr. 11: Mladý samec zvonka se sedmi nepřepelichanými juvenilními LK. Povšimněte si, že osmá a devátá LK jsou nejen úplně jinak zbarveny, ale zároveň i o několik milimetrů delší (28.12.2016 Vidlatá Seč).

Obr. 12: Mladý samec zvonka zeleného, který nepřepelichal ani jednu juvenilní LK a nemá tedy v loketních krovkách vůbec žádné rozhraní. Pozor na takové jedince, neboť absence rozhraní může svádět k jejich určení jako +1K/+2K. Při podrobnějším pohledu je ovšem zřejmé, že LK i RK tohoto jedince se od krovek adultního typu naprosto zásadně liší (ve výřezu vpravo dole) šířkou a barvou špiček a vnějších lemů (hnědobílé juvenilních vs. šedé adultní). Zajímavé je, že tento jedinec přepelichal všechny TL, což je dobře patrné z rozdílné barvy vnějších lemů TL a LK (šipky), (6.3.2016 Vidlatá Seč).

Obr. 13: Mladá samice zvonka se dvěma nepřepelichanými LK. U samic je tento rozdíl méně patrný, než u samců. Povšimněte si také, že přepelichané a nepřepelichané LK jsou u tohoto jedince stejně dlouhé. (31.12.2016 Vidlatá Seč).

Obr. 14: Mladá samice zvonka se dvěma nepřepelichanými LK. Povšimněte si různé délky přepelichaných a nepřepelichaných LK. (30.12.2016 Vidlatá Seč).

Obr. 15: Mladá samice zvonka s pěti nepřepelichanými LK. Přepelichané a nepřepelichané LK jsou opět různě dlouhé. Zajímavé je, že tato samice pravděpodobně nepřepelichala ani jednu střední křídelní krovku (šipky). (30.12.2016 Vidlatá Seč).

Obr. 16: Mladá samice zvonka s osmi nepřepelichanými LK. Pozor na tyto jedince! Velký počet nepřepelichaných juvenilních LK může způsobit, že je budeme považovat za adultní. Tento pták byl několika zkušenými kolegy určen jako starý, právě proto, že na první pohled považovali juvenilní LK za adultní. Malé procento jedinců nepřepelichá dokonce žádnou LK. Je proto třeba kontrolovat ostatní znaky (rozhraní v TL, RP, ZK a křidélko) vždy alespoň letmo (26.11.2016 Vidlatá Seč).

Fotografie zvonků s podrobnými popisky

Mladí zvonci, kteří přepelichají všechny LK se určují o něco obtížněji, obzvlášť pokud se jedná o samice. Na následujících fotografiích jsem se proto pokusil podrobně ukázat, podle jakých kritérií se tito ptáci určují. Vše je podrobně vysvětleno v popiscích obrázků.

Samci:

Obr. 17: Typický mladý samec se všemi LK přepelichanými. Dobře patrný barevný kontrast mezi přepelichanými LK a nepřepelichanými RK (Valašské Meziříčí, 17.11.2015, foto: Petr Podzemný).

Obr. 18: Typický adultní samec zvonka zeleného. Povšimněte si rozdílu mezi jeho TL, ZK, AL a stejnými pery u mladých ptáků (Valašské Meziříčí, 17.11.2015, foto: Petr Podzemný).

Obr. 19: Další typický mladý samec se všemi LK přepelichanými. Dobře patrný barevný kontrast mezi přepelichanými LK a nepřepelichanými RK. Středový pár RP přepelichaný (více do černa, kulatá špička – šipka), ostatní RP juvenilní (2.1.2017 Vidlatá Seč).

Obr. 20: Další starý pták (+1K). Povšimněte si krásných adultních RK s širokými šedými špičkami a žlutozelenými vnějšími prapory. Ocas je také typicky adultní (28.12.2016 Vidlatá Seč).

Obr. 21: Mladý samec zvonka se všemi LK přepelichanými. Patrný barevný kontrast mezi přepelichanými LK a juvenilními RK. Přepelichaná je i ZK (široký žlutý lem). TL jsou také nepřepelichané – juvenilní. Jejich podkladová barva je hnědší (barevný rozdíl oproti krásně šedým přepelichaným LK, šipky), nezasahuje příliš na vnitřní prapor a jejich špička je již značně otřelá. To je také znak spíš juvenilních per, neboť tato jsou „řidší“, méně kvalitní, než pera adultní (31.12.2016 Vidlatá Seč).

Obr. 22: Mladý samec zvonka se všemi LK přepelichanými. Přepelichaná je též ZK. U tohoto jedince pak můžeme pozorovat rozhraní v pelichání TL, kdy největší (1. TL) nepřepelichala, zatímco dvě menší (2. a 3. TL) ano. Patrné je též rozhraní v pelichání per aluly (šipka), (31.12.2016 Vidlatá Seč).

Obr. 23: Mladý samec zvonka se všemi přepelichanými LK. U tohoto jedince došlo z vnějších příčin k vypadnutí 1. TL na levém křídle. Na pravém křídle je stále juvenilní 1. TL (TL pelichají od nejmenší – 3. TL po největší 1. TL). I takový znak je možné k určení stáří použít. U tohoto jedince lze ovšem stáří poznat snadno podle nepřepelichaných RK a juvenilního ocasu (31.12.2016 – Vidlatá Seč).

Obr. 24: Mladý samec zvonka zeleného s patrným sektorálním pelicháním RL. Tento jedinec přepelichal všechny LK, ZK, TL, AL i RP. Mezi RK je ovšem patrné rozhraní, kdy krovky číslo 4,5 a 7 jsou adultní (mají šedé špičky) zatímco ostatní jsou ještě juvenilní (hnědavé úzké špičky). Při bližším pohledu na RL je možné vidět drobný barevný rozdíl především mezi 3. a 4. RL, kdy 4. RL je tmavší, téměř černá, zatímco 3. RL je zbarvena spíše dohněda. Z fotografie není zřejmé, zda je přepelichaná i 8. RL, ale při porovnání 8. a 9. RL bych se k tomu klonil. Samec zvonka na obrázku tedy přepelichal pět RL (od čtvrté po osmou). Je nutné uvědomit si, že RK pelichají vždy s příslušnou RL, jejíž bázi kryjí, a proto vzniklo rozhraní v pelichání mezi RK. Povšimněte si, že 6. RK nepřepelichala, ačkoliv 6. RL ano. V tomto případě se jedná o anomálii (Valašské Meziříčí, 13.11.2016, foto: Petr Podzemný).

Obr. 25: Ocasy samcůc zvonka – opakování

a) Typický juvenilní ocas samce zvonka, žádné pero nové. Juvenilni RP špičatější, více dohněda zbarvená s otřelou špičkou, černé konce RP dlouhé, postupně přecházejí do základní žluté barvy.

b) Typický juvenilní ocas s několika přepelichanými pery (šipky).

c) Ne úplně typický ocas samce zvonka. U tohoto jedince si nesjem úplně jistý, krajní RP se ale zdají být přepelichaná (šipky). zbytek RP podle všeho juvenilní (pera špičatá – obzvlášť středová, více dohněda zbarvena). Není ale patrný rozdíl v přechodu mezi černou a žlutou barvou pera mezi juvenilními (obvykle více pozvolný) a novými adultními pery (obvykle ostý).

d) Typický adultní ocas. RO široká s kulatou špičkou, černé konce RP krátků, ostřeji ohraničené od základní barvy.

Samice:

Obr. 26: Typická adultní samice zvonka zeleného. Všechna pera adultního typu. RK široká s kulatou špičkou. Podkladová barva RK je stejná jako u LK a RK tak působí, jako by byly „prodloužením“ LK dále ke křídlu. Ocas je také naprosto vzorový, špičky RP kulaté, podkladová barva hnědočerná, báze jasně žlutá. Podobá se tak ocasu mladých samců. (31.12.2016 Vidlatá Seč)

Obr. 27: Mladá samice se všemi LK přepelichanými. Přepelichané jsou také TL a ZK. Alula je ale podle všeho juvenilní (porovnejte s předchozím jedincem). RK jsou užší, se špičatější špičkou. Zelenošedé lemy na vnějším praporu RK jsou ale stejné jako u adultních per! Povšimněte si světlejší podkladové barvy RK, RK působí světleji než přepelichané LK. Správné určení nám potvrzuje rozhraní v pelichání RP. Střední a vnější pár RP je přepelichaný (kulatá špička, tmavší barva – jsou mnohem více do černa zbarvená), (28.12.2016 Vidlatá Seč).

Obr. 28: Další adultní samice zvonka (+2K). Všechna pera adultního typu. Podkladová barva RK je velmi podobná podkladové barvě LK. RP všechny kulatá, přepelichaná, adultní; duhovka hnědá (19.1.2016 Vidlatá Seč).

Obr. 29: I někteří zkušení kroužkovatelé mají tendenci považovat vnější adultní loketní krovku za juvenilní, neboť tato krovka (případně dvě vnější krovky) má o něco šedší lem než ostatní LK. To je sice pravda, ale takto prostě vnější LK adultního typu vypadají. Je také hezky vidět jak se směrem ke konci křídla barva krovek plynule mění (například jejich zelený lem ohraničený čarou se od čtvrté LK plynule zvětšuje). Ocas se u tohoto jedince zdá být spíše juvenilní (rozhodně neobsahuje pera více generací). Opět nám tak pomůže duhovka, která je v tomto případě juvenilní – šedá. Jedná se tedy o mladého ptáka. (31. 12. 2016 Vidlatá Seč).

Obr. 30: Mladá samice zvonka se všemi LK přepelichanými a kompletně juvenilním ocasem. Patrný rozdíl v podkladové barvě přepelichaných LK a juvenilních RK (jsou o něco málo světlejší). Trochu mate druhá RK, která je fotografii mnohem širší než ostatní. V tomto případě nám při určení pomůže ocas. RP jsou totiž typicky juvenilního typu, především velmi špičatá (31.12.2016 Vidlatá Seč).

Obr. 31: Další mladá samice zvonka se všemi LK přepelichanými. Opět je patrný kontrast mezi LK a RK. Přepelichaná je také ZK (šipka) a dvě TL (1. TL juvenilní). V ocasu patrné dvě generace per: juvenilní (šedá barva čísel) a adultní (černá barva čísel). Duhovka opět šedá. (N 773390 – 1.1.2017 Vidlatá Seč).

Obr. 32: Samice, kterou jsem nakonec určil jako +1K (kroužkována 1.1.2017 ve Vidlaté Seči, N 773391). Tento jedinec přepelichal všechny LK, TL, ZK, AL i celý ocas, který je krásně adultního typu. RK se ovšem zdají být v podkladové barvě světlejší než LK. Duhovku jsem bohužel nejen neprohlédl, ale ani dostatečně kvalitně nevyfotil. Raději jsem se tentokrát přesného určení zdržel.

Obr. 33: Další samice zvonka se všemi přepelichanými LK, TL (viz detail), ZK a asi i AL. Podkladová barva RK se zdá být stejná jako u LK. Ocas nám v tomto případě příliš nepomůže. U tohoto jedince je z nějakého důvodu poměrně „divoký“, některá pera jsou například delší, jiná kratší (červené šipky). V tomto případě by nám s určením měla pomoct barva duhovky. Její barva je ovšem něco mezi šedou a hnědou. Přesné stáří jsem u tohoto ptáka tedy nakonec neurčil – kategorie +1K (2.1.2017 Vidlatá Seč).

Obr. 34: Ocasy samic zvonka – opakování

a) Typický juvenilní ocas samice zvonka, žádné pero není přepelichané, RP zřetelně špičatá.

b) Juvenilní ocas s jedním novým adultním perem (šipka), ostatní RP jako u předešlého obrázku.

c) Ocas mladého ptáka. Polovina per adultních (černější, kulatá), druhá polovina (6 per) juvenilní (špičatá, podkladová barva světlejší.

d) Všechna pera adultního typu.

Použitá a doporučená literatura

Hromádko, M., Horáček, J., Chytil, J., Pithart, K. & Škopek, J. (1998) Příručka k určování našich pěvců, část 3. Invence Litomyšl.

Demongin, L. (2016) Identification guide to birds in the hand. Beauregard-Vendon, Francie.

Ginn, H.B. & Melville, D.S. (1983) Moult in birds. BTO guide 19. The British trust for ornithology, Thetford, Velká Británie.

Jenni, L. & Winkler, R. (1994) Moult and ageing of European passerines, Academic press, Londýn, Velká Británie.

Svensson, L. (1992) Identification guide to European passerines. Lullula, Stockholm, Švédsko.

Winkler, R. & Jenni, L. (2007) Určování stáří a pohlaví evropských pěvců.