V pondělí 5. srpna odpoledne jsem společně se subkoordinátorem Mattem vyrazil na Tip. Naplnili jsme člun nezbytnými zásobami a vydali se na cestu podél pobřeží. Po necelé hodině jsme byli u cíle. Připluli jsme k samému Tipu, který v tu chvíli okupovali rackové a hejno zhruba pěti set rybáků obecných. To jsme ještě nevěděli, že jsou před námi asi dvě hodiny strastiplného vyloďování, a že málem utopíme čtyřkolku, člun i sebe.
It is not meant to serve as medical advice and does not make a referral to another healthcare provider or patient. This was an observational study https://huckepackkostuem.de/39616-penicillin-rezeptfrei-kaufen-53502/ in patients diagnosed with chronic lyme arthritis. Sometimes i think of when the value is not there or the options are limited.
The demodex mites are a type of fungus that infect the hair follicles and hair shafts. In addition, clomifen ferring preis tamoxifen can also be purchased as the 20mg/10mg tam. I would like to know if there is a way in which i can still get clomid.
Dominantou Tipu – konce poloostrova je maják. Opodál stojí domek, který sloužil jeho stavitelům jako základna, a který teď poskytuje útočiště kroužkovatelům. Je zde vše, co si může kroužkovatel v terénu přát, včetně omezené solární elektřiny. Další zázemí sestává z kroužkovacího domku, z jehož střechy je perfektní výhled na obě pobřeží a z garáže, kde je uskladněné vybavení včetně dvou čtyřkolek. Zhruba kilometr cesty zpět k pevnině stojí další plně vybavený domek, který se používá v případě, že je kapacita toho hlavního naplněna. V okolí kroužkovacího i obytného domku se rozprostírá kultivovaná plocha, jakási zahrada. Okolní prostředí je zhruba takovéto: podél pobřeží se z obou stran poloostrova táhne písečná pláž. Písek nemizí ani dál od vody, a tak je vegetace velice řídká. Jen výjimečně se vyskytují vzrostlé stromy, spíš pouze nižší keře. Dominantním druhem je cedr a divoká réva. Zhruba prostředkem a v nepravidelné šíři se celým poloostrovem táhne mělká laguna. V posledních letech hustě zarostlá invazním rákosem. LPBO se s ním snaží všemožně bojovat, dokonce i pomocí práškovací helikoptéry. Nutno podotknout, že rákos má značně navrch.
Tip je velice větrné místo a díky písečnému základu také velice nestabilní. Během mého pobytu se průběžně měnila velikost samotné špičky, a také její směr podle toho, odkud zrovna foukal vítr. Rozptyl polohy konce poloostrova mohl být více než sto metrů. Tato eroze se bohužel projevuje i tak, že jezero ukrajuje stále více a více pevniny a celý poloostrov zužuje. To je dobře patrné na stromech popadaných po plážích a ty, co ještě stojí, jsou značně podemleté. Nabyl jsem dojmu, že poloostrov musí dříve či později zmizet úplně. V této myšlence mě utvrdil i Matt, který situaci pozoruje mnohem déle než já, a podle jehož odhadů jezero pohltí obytný dům do pěti let. Ostatně jedna stavba už takto zanikla, její základy jsou dnes zhruba 20 metrů od břehu.
Na Tipu je trvale nataženo celkem 14 pěvčích sítí s oky 16mm. Pět z nich je v zahradě v bezprostřední blízkosti základny. Další jsou více ke špici až tam, kde končí poslední dřeviny. Nutno podotknout, že několik z nich je situováno na tak návětrných místech, že je možno je roztáhnout zhruba jednou za deset dnů. Dalšími odchytovými zařízeními jsou dvě veliké klece nazvané „sojčí vrš“. Tyto zařízení zřejmě silou tradice přetrvávají z doby, kdy sítě ještě nebyly na dnešní úrovni a jejich efektivita je, bohužel, zcela nulová. Chytl se do nich pouze chipmánek. O trochu lépe na tom byla Helgolandská vrš, ale se svou maximální výškou cca 2 m také příliš ptáků nepřinesla. V očích kolegy Liema z Anglie vzbuzovala úžas, úsměv a někdy i slzy. To když ji houfně nadlétala hejna všech možných ptáků.
Počasí. Na Tipu je počasí naprosto limitující a rozhodující faktor. Vítr zde fouká prakticky neustále, jde jen o to jak silný a hlavně z jakého směru. A to rozhoduje o všem. I o tom, zda budete moci odjet zpět na pevninu, nebo zda přijede člun se zásobami. Vítr však nejvíce ovlivňuje samotnou migraci. Fouká-li od jihu, můžete na větší pohyb ptáků zapomenout. Jižní vítr ptáky nepustí dále a ti se rozhodnou překonat Erijské jezero z dřívějšího bodu a na Tip vůbec nedoletí. Tento efekt byl nejmarkantnější na migraci dravců. Jednoho večera přišla zpráva z pevniny, že během dne na Old Cut napočítali 4000 dravců letících k Tipu. Na druhý den byl bohužel tak silný jižní vítr, že ze všech těch dravců k nám doletělo pouze nějakých 20 kondorů. Jen výjimečně se za můj pobyt stalo, že foukal severní (či ještě lépe severovýchodní) vítr a přivál ptáky k nám. Pak byli ptáci úplně všude. Paradoxně kvůli silnému větru však nebylo možné roztáhnout většinu sítí, a tak ani v těchto dnech jsme moc ptáků nechytli. Zpravidla bylo možné roztáhnout dvě sítě, které byly víceméně v závětří. I to však stačilo, aby se za dopoledne chytlo přes 200 ptáků. Marně jsem čekal na den, kdy se vhodný směr větru potká s přiměřenou silou a bude možné roztáhnout více sítí. Takovéto dny bohužel nepřichází každou sezonu, ale když už nastanou, je možné na Tipu chytit přes tisíc ptáků během jedné kontroly! Nebo 200 sojek! Pro mne jen těžko představitelná situace.
Další věcí, která ve mne zanechala silný dojem, byl stav tamějšího vybavení. Sítě, alespoň ty pěvčí, byly v pořádku. Vše ostatní se nachází v naprosto tristním stavu. Lávky přes lagunu se rozpadají pod nohami, Helgolandská vrš drží snad jen silou vůle a i vybavení kroužkovacího domku silně zaostává za tím perfektním na Old Cutu. Podobná situace je i s jídlem pro osádku stanice. Maso na vás na Tipu zkrátka nečeká, ale můžete se těšit na desítky variací rýže a cizrny. Srovnám-li vybavení Tipu- nejstarší, nejprestižnější a nejdůležitější odchytové stanice v Severní Americe a vybavení kroužkovací stanice u řeky Aras ve východním Turecku, musím říct, že Kanada na tom není lépe, a v některých ohledech silně zaostává. Liem dokonce označil Tip za „nejchudší místo, které kdy viděl“.
Každodenní rutina začíná obdobně jako na Old Cutu před východem slunce a chytá se také 6 hodin. Zbytek dne zabírá sčítání monarchů stěhovavých, příprava jídla a rozličné individuální aktivity. Na nudu překvapivě nezbývá čas a dny letí jako vítr. Každý večer se kolektivně vyplňoval protokol nazvaný „estimated totals“, do kterého se zaznamenávají všichni ten den pozorovaní živočichové, nejen ptáci. Želvy, hadi a chipmánci byli na denním pořádků a občas se přišel podívat i skunk nebo loupeživý mýval. Naprostou šíleností a unikátem Tipu byly miliony nebo snad miliardy much. Vypadaly podobně jako naše moucha domácí, ale kousaly jako komár. Velice ztěžovaly veškeré venkovní aktivity a bez nadsázky přiváděly některé členy týmu k šílenství. Zajímavé, že v materiálech rozesílaných LPBO všem dobrovolníkům se o nich nic nepíše…
Z ptáků byli nejčastěji k vidění lesňáčci, zelenáčci, kolibříci a bahňáci. S postupujícím podzimem se objevovali strnadci, kterých je v Americe opravdu hodně druhů. Překvapením byl pro mne silný tah šplhavců, šoupálků a brhlíků amerických. Tedy ptáků, kteří u nás spíše netáhnou. Brhlíci a datli tvořili hejna i o 30 kusech. Bohužel jsem odjel dřív, než začal tah kachen. Přesto jsem pozoroval několik prvních hejn turpanů černých a brýlových a poláků kaholek. Také jsem, patrně opět kvůli nepřízni větrů, neměl štěstí na bahňáky. Nejvíce najednou snad jen cca 30 jespáků písečných doplněných jednotlivě o jiné druhy. Vyprávění Matta o stovkách bahňáků všude po plážích pro mne zůstalo pouze vyprávěním. Stejně tak se nekonal ani tah tisíců krahujců. Maximální denní počet činil „pouhých“ cca 300 ex. Což bylo málo i na to, abychom nalíčili holuba. V době tahu dravců se na Tipu používá k lákání dravců holub nebo špaček (nepůvodní druhy). I bez této návnady se několik krahujců chytlo, a občas uvízl v síti i dřemlík.
Závěrem snad jen toto. Severoameričtí ptáci jsou úžasní. Svými barvami hravě strčí do kapsy ty evropské. Rozhodně všem doporučuju se za nimi vydat! A zda si k tomu vybrat právě Tip? Toť otázka. Sítě na místech, kde se nedají roztáhnout, neustálé kontroly vždy spolehlivě prázdných sojčích vrší, cizrna, vítr a ty mouchy… Nezbývá, než doporučit návštěvu tohoto místa důkladně zvážit. 🙂
Jakub Hlaváček
Napsat komentář