Náš vlaštovčí RAS

V rubrice: Projekt RAS | 0

O našich odchytech vlaštovek v rámci projektu RAS jsme již jednou psali v Kroužkovateli (11/2011). Teď o čtyři roky později přichází pomalu čas pro první pořádné bilancování.

Proč vlaštovky?

Vlaštovky jsem měl rád, už od dob, kdy jsem jako malý kroužkovatelský adept přicmrdoval při večerních odchytech na nocovištích. Vlaštovka se nezamotá, je elegantní a létá daleko, navíc můj první pták se zahraničním kroužkem byla právě vlaštovka – jarní tah, Macerata, střední Itálie. Doteď si to pamatuju. Proč jsem se ale zakoukal právě do vlaštovek nevím a asi ani není nutné to zjišťovat. Proč taky. Prostě protože to jsou vlaštovky! A kdo to nechápe, měl by je začít chytat také.

Odchyty na hnízdišti nám ale ze začátku příliš nešly, a tak jsme s RASem mohli začít až před pěti lety v době, kdy jsme pořídili první monofilamentní sítě. Ty nám umožnily chytat vlaštovky s efektivitou, o jaké se nám před tím ani nesnilo. Obešel jsem proto sousedy blízké i vzdálené, v Chotovicích obešel Fanda Buben pro změnu domy všechny a zmapovali jsme si tak studijní lokality. A koncem června 2010 jsme se pustili do našich prvních odchytů.

Jak nám to šlo

Od začátku byl náš cíl jasný, pochytat všechny vlaštovky v Chotovicích a většinu ve Vidlaté Seči. Metodika tomu ale příliš neodpovídala. Už jen datum odchytu první vlaštovky – 24. červen nebyl zrovna ideální, leč nutný kvůli mému pracovnímu vytížení. Vlaštovka je naštěstí druh, který hnízdí poměrně pozdě a přibližně dvě třetiny párů zkouší hnízdit i podruhé, takže se do projektu RAS dají chytat ptáci i během srpna. A toho jsme také bohužel často využívali. Tímto způsobem nám ale někdy utíkali ptáci z prvních hnízdění, kteří to podruhé již nezkusili. Časem se nám ale podařilo dát odchytům větší prioritu a chytat čím dál tím dříve v sezóně, což spolu se zvyšující se početností vlaštovek na obou lokalitách způsobilo, že se každý rok podařilo odchytit i více a více ptáků (obrázek 1). Zdokonalili jsme také samotné odchyty, naučili se, kde a jak máme postavit síť, aby nám žádná vlaštovka neutekla, pořídili si skládací tyče o délkách 120, 60, 40, 20 a 10 cm, abychom na každém i sebekomplikovanějším místě snadno postavili síť v té nejlepší výšce, začali jsme používat přehrávku zpěvu. Jediné, co se nám pořádně nedařilo až do letošního roku, bylo najít systém v kroužkování mláďat.

Kroužkování mláďat a hnízdní karty

Sice se jedná pouze o doplňkovou aktivitu k RASu, ale zrovna u vlaštovky by bylo hříchem mláďata nekroužkovat. Odchyty dospělých ptáků jsme samozřejmě vždycky vedli pečlivě, měli jsme spočítána obsazená hnízda, abychom věděli, kolik ptáků se nepodařilo chytit, ale s mláďaty to bylo horší. Ne, že bychom nevěděli, kde jsme kroužkovali kolik sourozenců v hnízdě, ale načasovat kontroly hnízd tak, abychom se vždy trefili do období, kdy jsou mláďata vhodná pro okroužkování, byl prostě problém. Po čtyřech letech těchto problémů jsem se ale rozhodl, že je čas na změnu, a vytvořil jsem hnízdní karty (obrázek 2). Na každé hnízdní kartě je schéma jednoho hnízdiště s co nejpřesnějším umístěním hnízd. Ke každému hnízdu patří stručná tabulka, kam se doplňují všechny kontroly hnízd (především datum a obsah hnízda). Z druhé strany pak je přehledná tabulka pro odchyty dospělců. Vytvoření těchto karet sice zabralo mnoho hodit práce, již první rok ale ukázal, že to nebylo marné. Díky doplňování dat do karet jsme získali perfektní přehled o tom, u kterých hnízd je třeba chytat dospělce a kdy je třeba kroužkovat mláďata. Mohli jsme si tak efektivně naplánovat kontroly a nechodit na hnízdiště zbytečně často, protože času bohužel příliš mnoho nemáme. Navíc je možné hnízdní karty využít i v budoucnu, neboť obsahují cenná fenologická data.

Nebojme se biometriky – nebolí

Formuláře pro projekt RAS již od začátku obsahovaly také kolonky pro biometrické údaje. Protože jsem ale často nechával pravítko na měření na jižní Moravě, kde v hnízdní době pracuji na vědeckých projektech, a druhé se mi nechtělo vyrobit, vždycky jsem do formuláře připsal tuto větu: „Bohužel ani v letošním roce jsem biometrické údaje nezaznamenával“. Sice mě to bylo líto, ale nikdy ten pocit nebyl dostatečně silný na to, abych to změnil. Když jsem si ale do hnízdních karet zavedl biometrické kolonky, nebylo již zbytí a letos jsme ptáky konečně i měřili. Zatím pouze křídlo a ocas (plus tučnost a stav nažiny), hmotnost jsme totiž pro absenci váhy nezjišťovali. Od letošního roku se ale konečně změní i to, takže náš projekt bude konečně vypadat tak, jak jsme chtěli od začátku, jen se nám to z různých důvodů nedařilo.

Metodika – shrnutí:
– Odchyt vlaštovek v blízkosti jejich hnízd do nárazových sítí během prvního hnízdění (postupně mnohem častěji, 2014 – všude až na jedno místo).
– Dvě lokality – vesnice: Chotovice – odchyt na všech hnízdištích a Vidlatá Seč – odchyt na hlavních hnízdištích. Okres Svitavy, cca 10 km západně od Litomyšle.
– Jeden odchyt ročně na každém hnízdišti. V případě neúspěšného odchytu, dochytávání zbylých jedinců během druhého hnízdění (od začátku RASu).
– Monofilamentní sítě (délka 3 a 9 m, velikost oka 14 mm), skládací tyče (od začátku RASu).
– Použití přehrávky zpěvu (od roku 2013).
– Každá kontrola jednotlivého hnízdiště zaznamenávána do hnízdní karty (od roku 2014).
– Kroužkování maximálního počtu mláďat na hnízdech (od začátku RASu, ale procento se zvětšuje).
– Získávání biometrických dat (tučnost, stupeň nažiny, délka křídla a ocasu – od roku 2014).

První vyhodnocení

Pět let odchytů nám také už poskytuje dostatečnou časovou řadu pro první vyhodnocení dat. Obě lokality se nijak zvlášť neliší, jsou to téměř sousední vesnice. Proto jsme data pro analýzu sloučili. Celkem jsme za pět let projektu označili 380 dospělých vlaštovek. Celkem pak bylo jednotlivých odchytů 536.

První, co každého uhodí do očí, je nárůst počtu odchycených vlaštovek. Díky tomu, že jsme každý rok, počítali obsazená hnízda, je možné říct, že tento nárůst odpovídá skutečnosti a není příliš ovlivněn naším kolísavým úsilím. Díky projektu RAS se ale můžeme ptát, proč se to tak stalo. Konkrétně, jestli daný nárůst může být způsoben právě zvýšeným meziročním přežíváním dospělých vlaštovek. Statistická analýza v programu MARK nám něco z toho poodhalila. Modelem, který naše data vysvětluje nejlépe, je ten, který uvažuje konstantní pravděpodobnost odchytu (66 %), ale různou pravděpodobnost meziročního přežívání dospělých jedinců (obrázek 3). Ta navíc s postupem času stále roste. Zdá se tedy, že za nárůstem početnosti našich vlaštovek může stát právě zvyšující se meziroční přežívání dospělých jedinců. Přežívání ale z definice nemůže růst stále. Bude proto zajímavé sledovat, co nám příroda nachystá v dalších letech. Zdali přežívání dospělých vlaštovek ještě nějakou dobu poroste, kdy se růst zastaví, jestli se ustálí na delší dobu, nebo začne klesat. To se uvidí až zase za pár let. Do té doby budeme každý rok čekat na to, až se na našich lokalitách zase objeví vlaštovky, kolik se jich vrátí a které z našich mláďat znovu chytíme.

Nechytáme jen doma.

Ač je pravdou, že největší hnízdiště vlaštovek v Chotovicích hostí právě rodina Bubnova, nebýt odchytů na dalších mnoha hnízdištích, nemohli bychom o nějakých reprezentativních výsledcích ani snít. Proto patří naše velké poděkování všem těm, kteří nás k sobě domů pouští. V jejich chlívech, garážích, dvorech nebo stodolách přerovnáváme jejich věci tak, abychom tam mohli co nejlépe natáhnout síť. Jejich žebříky si půjčujeme, abychom mohli okroužkovat mláďata i v hnízdech postavených na těch nejhloupějších místech. Protože si této spolupráce velmi vážíme, rozhodli jsme se, že budeme všechny majitele, případně pracovníky zemědělského družstva, u kterých odchyty probíhají, pravidelně informovat o tom, co jsme díky odchytům vlaštovek u nich doma (v práci) zjistili. Vytváříme proto informační kartičky, které mají dvě části: souhrn společný vždy pro celou vesnici a podrobné informace týkající se hnízdění na daném hnízdišti. V Chotovicích se jedná již o tradiční věc, neboť kartičky rozdáváme již od prvního roku odchytů (příklad zde). Ve Vidlaté Seči jsme začali až loni a proto byla kartička spíše malou knížečkou, která obsahovala všechna data za čtyři roky zpětně (příklad zde). Úsilí, které do vytváření těchto kartiček investujeme, se nám již několikrát vyplatilo, neboť jsme právě díky nim, byli nakonec vpuštěni i do míst, jejichž majitelé mají své vlaštovky rádi natolik, že kdyby si nepřečetli, že odchyty mají opravdu smysl a co se dá díky nim o jejich vlaštovkách zjistit, nikdy by nás k sobě domů nevpustili. Zároveň je tato zpětná vazba i formou osvěty a popularizace kroužkovací činnosti.

Jak dál? Odchyty na nocovištích!

Ze začátku nás zajímalo hlavně to, kolik se nám vlaštovek meziročně vrátí. Postupem času jsme se ale začali ptát na to, kam naše vlaštovky po vyhnízdění odlétají. Nikdy jsme ale nocoviště v rozumné blízkosti nenašli. Tradiční nocoviště využívalo jen nepatrné množství ptáků (jednotlivci) a jinde byli špačci. Až loni se všechno změnilo. Špačků ubylo a vlaštovky se objevily po tisících. Celkové skóre přibližně 2500 odchycených vlaštovek je sice úctyhodné číslo, dvanáct ptáků odchycených v rámci projektu RAS mezi nimi ale není na vzdálenost necelých deseti kilometrů od hnízdišť a několik set označených ptáků žádné závratné číslo. Jedním z důvodů by mohlo být to, že jsme začali chytat až v půlce srpna. V příštím roce bychom proto rádi na nocovištích chytali pravidelně již od začátku července, podobně jako kolegové v Praze. Odchyty několika vlaštovek z bližšího i širokého okolí (i z více než 100 km vzdáleného pražského nocoviště) ukazují, že se máme i v budoucnosti na co těšit.

Cíle pro letošní rok:
– Vydržet!
– Odchyt na všech hnízdištích během prvního hnízdění.
– Okroužkovat všechna mláďata.
– Koupit pesolu a vážit všechny odchycené ptáky.

Závěrem

Pět let s vlaštovkami nás naučilo hodně. I když jsme díky nedostatku zkušeností, času i vlastní lenosti nedokázali ze začátku dělat vše tak, jak bychom chtěli, časem se nám to nakonec podařilo. Ukázalo se, že naše námaha nebyla marná. Populace vlaštovek se poměrně rychle prakticky zdvojnásobila a my jsme mohli být u toho. Kdybychom vše tak podrobně nesledovali, snad bychom tomu ani nevěřili. Proto jsme přesvědčeni, že data, která stále sbíráme, ukážou v budoucnu ještě mnoho zajímavého. Odchyty na nocovištích jsou pak další etapou v naší kroužkovatelské specializaci. Projekt odchytů vlaštovek v širším okolí Prahy nám dává naději na zajímavá zpětná hlášení i v příštích letech. Kdyby se vlaštovkám na hnízdišti věnovalo více kroužkovatelů, mohla by být budoucnost ještě zajímavější. Čas ukáže.

Poděkování

Ještě jednou děkujeme všem majitelům domů a pracovníků Zemědělského družstva Vidlatá Seč, díky nimž můžeme vlaštovky již pět let chytat a Jardovi Kolečkovi za statistické výpočty.

Václav Jelínek & František Buben

Obrázek 1: Počty nově okroužkovaných dospělých vlaštovek, meziročních retrapů a okroužkovaných mláďat na hnízdech v jednotlivých letech projektu RAS.

Obrázek 2: Příklad přední a zadní strany hnízdní karty používané v projektu RAS od roku 2014.

Obrázek 3: Odhady meziročního přežívání dospělých vlaštovek a jejich střední chyby (SE) na lokalitách Vidlatá Seč a Chotovice.

Dokument k prohlédnutí

Zanechte komentář